Praktika

S prvním semestrem přichází Úvod do praktické fyziky a po té samotná praktika v druhém a čtvrtém semestru. Předmět u většiny studentů ne zrovna oblíben kvůli velkému počtu úloh (už to snížil z 10 na devět úloh), a také kvůli dlouhým protokolům. Proto jsem byl rád, když jsem se mohl od ostatních inspirovat pro tvorbu protokolu. A proto dávám sem "vlastní" protokoly (znalci problematiky praktik už ví, o co jde). K praktikům lze přistupovat několika způsoby, a podle toho se odvíjí doba zpracování cca 0,5 až 15 hod.

0. - idealisticky, tedy že si člověk všechno zpracuje ze skript kde zjistí si teorii a postup zpracování. Pak se musí počítat z 10-20 hodinami na každý protokol.

1. stupeň drzosti - inspirace jiným protokolem od někoho z minulých let, a inspirovat se nápady při zpracování, kouknout se jestli mi to vyšlo správně. a popř. zkopírovat ve wordu vzorce. Tak jsem postupoval i já. Někdy jsem si zapomněl změřit nějakou hodnotu a tak jsem se koukl do minulých let. Jen do seznamu literatury nikdo staré protokoly nenapíše. Tak mi každý protokol trvá 2-8 hodin, v I-III tak 2-8 hod a v IV už jen 3-6 hod. Menší nebo větší stupeň opisování jsem nikdy nepoužil.

2. stupeň drzosti - Zkopírování teorie, popř. diskuze výsledků z jiného protokolu a podobně postupovat i při zpracování výsledků. V takovém případě protokol potrvá 1-5 hodin práce, ale už je zde riziko odhalení, neboť někdo z opravujících má i sbírku teoretických úvodů (Tomáš Ostatnický), a nebo někdo prochází internet.

3. stupeň drzosti - sehnat si od někud protokol, jen změnit jméno a naměřené hodnoty opsat v praktiku na papír a předstírat měření. To potrvá protokol tak 10 minut hledání a jen člověk bude 2-3 hod kejsnout u měření. Riziko odhalení ale už je na místě, zvláště pokud jsou dva stejné protokoly v jednom roce. Také jsem už slyšel, že to to někdo praktikoval, ale někdo i byl odhalen. V takovém případě ale není od věci přečíst si, co vlastně se v úloze měří. Je totiž trapné měřit s přístrojem A a mít na papíře data z přístroje B. Navíc hlavně v praktiku 3 a 4 se úlohy po letech změní (vyměnění detektoru či vzorku, vyhasnutí spektrální čáry a pod). Bylo by opět blbé odevzdat naměřená data ze vzorku, který tam byl před dvěma roky.

Praktika se rovněž v průběhu let mění, a to náplň úloh, opravující jednotlivých úloh i forma hodnocení protokolů. Pár let před námi se udělovali známky a ještě v devadesátých letech se značná část praktik psala ručně. Situaci jsem popsal v době kdy jsem měřil (První na jaře 2006 a poslední na podzim 2007). Do jara 2007 bylo 10 úloh pro II-IV a 9 úloh pro I a od podzimu 2007 je to 9 úloh pro II-IV a 8 úloh pro I. Celkem jsem dělal 38 protokolů, i s měřením cca 380 hod práce nesmyslných praktik (3-4 úlohy za semestr by bylo optimální). Teď (2009) už prý je dost věcí jinak, slyšel jsem že už v protokolu není teorie ale za měření samotné je 0-5 bodů. To proto že jsme dost na měření chodili nepřipraveni a občas někoho poslali domů. Protokoly se prý uploaduou na server praktik jako záloha v případě ztráty ale určitě tam bude nějakej "google systém" pro odhalování opisování.

Kromě praktik také Státnice BC, MGR astronomie učil sem se u BC státnic z těch 6 dílů v pdf slovensky, e tam všechno dost zpracovaný a pokud člověk zná většinu z toho, dostane za 1. Státnice nakonec jsou docela lehký ale okruh otázek velký. K státnicím 2009 sem dělal i bakalářku Eta Carinae. Na Astronomii MGR dodělávám diplomku týkající se Gama Záblesků GRB a satelitu Fermi U státnic MGR Astronomie jsem našel PDF soubor z května 2007 od MGR. Tomíka na jeho webu.

Zajímavá stránka z odkazy na hodně protokolů je zde: http://www.expost.cz/mff/praktika-aneb-temer-nekonecny-pribeh. Dobré stránky s praktiky má Marble, Gamow, Martin Roučka, staré známé stránky jsou na autobaterii (tam někdy hodnocení obtížnosti není moc relevantní).

Na praktikum se lze zapsat 14 dní dopředu, zápis je otevřen přesně v době, kdy začíná tzv. konzultační hodina. Je třeba se hlavně ze zač. semestru rychle zapsat, neboť hlavně u lehčích úloh je dost nával a někdy je i za 10 s obsazeno 10 úloh.

V prvním semestru před praktikama je úvod do praktické fyziky s J.Englichem z několika seminárními úlohami. Tady jsou seminární úlohy z mého ročníku a ročníku dva roky předemnou: UPF.7z Pozor, u semestrálky v pdf je jedna malá chyba, která se šíří od tud v každém ročníku. Jinak jako praktika i tento předmět je podobný horor.

Při zpracování praktik jsem nejdříve nevěděl, jak v excelu napsat exponenty u jednotek, tak jsem je dopisoval ručně (praktikum č.1 a ze začátku i č.2), dále je lepší psát odmocninu místo 0,5. Vzorce ve wordu se dají psát v editoru rovnic a nebo od někud zkopírovat, i když ze začátku jsem používal studijní text a Printscrean. Graf se nemá prokládat hladkou křivkou, ale určitou funkkcá závislosti, pokud existuje. Excel neumí některé funkce pro prokládání (Gausovo rozdělení, složité funkce), a tak je lepší používat Gnuplot nebo Origin, kde jsou vypsány koeficienty prokládané funkce i se statistickou chybou. Je zbytečné psát doprotokolu pomůcky, jak jsem to kdysi psal. U praktika 1,3 je všude na webu studijní text ale u praktika č.2 jen pro tři úlohy. U praktika č.4 chybí jen pro jednu úlohu a pro úlohu č.20 má 73 stran a 50 MB (nenechat se zaskočit). U praktika č.1 a 2 častěji občas domů při nepřipravenosti (P.Valentová, P.Svoboda) ale u praktika č.3,4 jen vyjímečně. U Praktika č.4 je na Troji vyhnout se p.Noskovi při měření, neˇboť každý, kdo měřil za jeho asistence, tak na to dost nadává (u jiných stránek s protokoly a pod.) Maximum za protokol je 20 bodů, za (teorii a pacovní úkol - měření - diskuzi - závěr - seznam literatury) je to (3-10-4-2-1) pro praktikum I a (3-9-5-2-1) pro praktikum II-IV.

Při prvním praktiku v druhé semestru mi moc protokoly nešly. Při příchodu na praktikum je třeba si dávat pozor na Valentovou, neboť tam každého terorizuje a pokud to někdo neumí, tak ho pošle domů. Dobré jsou tytoo úlohy: 3,5,9,12,14,16. Brownův pohyb (16) se sice měří hůře, ale jednoduše se zpracovává, modul pružnosti (9) je také poměrně jednoduchý, dostal jsem za to plný počet. Naopak nedoporučuji 6.Reologie, neboť je dost tvrdě opravována, dále 19. pád koule ve visózní kapalině - měření trvá dlouho a je poměrnně obtížné a výsledek vychází divně. Také 8. termočlánek je dost podivá úloha, neměřil jsem ale dost se na to nadává.

3. proudění v trubicích kruhovéhů průřezu Měří se rychlost průtoku a průtok vody trubicí určité světlosti a určuje se, kdy proudění přejde na turbulentní. Měření i zpracování poměrně jednoduché, i když je tam víc grafů. 17 bodů, ve výsledcích měření ztráta 3 body, ve výslůedcím měření a i diskuzimá být  Δp místo p, chybí chyba l, místo m3 lepší použít ml, teoretická závislost v grafu má být jen křivka, a ne body, a chybí pro jakej je to průřez, v grafu ručně dopsány exponenty u jednotek. V diskuzi ztráta jednoho bodu - chybí diskuze nad chybou průměru trubice.

5. Povrchové napětí v závislosti na koncentraci - Měří se povrchové napěťí vody s lihem, přičemž se koncentrace lihu postupně ředí. Měření na torzních vahách je složitější, ale zpracování není tak těžké. Pro určení povrchového napěťí je třeba použít vzorec. č4. 17 bodů - ve výsledcích ztráta 3 body - španá jednotka povrch. napětí, má to být mN/m, a v diskuzi ztráta jeden bod. U literatury - měl bych v textu uvést, kde jsem použil [2].

6. Reologické vlastnosti látek - Při měření se otáčí kapalina mezi dvěmi válci a je zapotřebí jenom přidávat teplotu v přístroji. Nakonec vyjde, že škrob je nenewtonovská kapalina, a glycerin newtonovská kapalina. Měření trvá poměrně dlouho a protokol je dost tvrdě opravován. Dostal jsem 15 bodů po opravě. V teorii ztráta jeden bod nevím za co, u výsledků měření ztráta 4 body - prohození Dr a Tr v tabulce pro Glycerin, u teplotní závislosti viskozity Glycerinu nedopočteny koeficienty podle vzorce č.3, ale jiného. Z této úlohy ještě nikdo nedostal plný počet - nedoporučuji.

9. Modul pružnosti v tahu - při měření je drát natahován čím dál většími závažími a měří se prodloužení a v druhé části úlohy se měří prohnutí ocelového a mosazného trámku v závislosti na zatížení. Měření i zpracování středně těžké, ale oprava protokolu je poměrně mírná, dostal jsem 20 bodů, je drobné připomínky: za vorci v teorii čárka, nepůlit tabulku na dvě stránky, místo * používat tečku.

10. Měření rychlosti zvuku - Měří se rychlost zvuku v kovech, vzduchu a oxidu uhličitém. Ze začátku úlohy při měření zvuku v kovových tyčích vydává aparatura divní zvuky až to děsí ostatní v praktiku. Tuto úhohu opravuje Valentová, ale neni to tak strašný, i když na praktikách dost terorizuje. Středně těžká úloha. 12 bodů - nejhorší za praktikum č.1 Teorie ztráta jeden bod a u vzorců č.4,5 chybí popis. Výsledky měření -6 bodů - Chybí u tabulek, pro jaký je to plyn, tabulka neodpovídá záznamu měření -2, chybí směrnice grafu -1, obě naměřené směrnice mají být v jednom grafu, hodnota pro vzduch neodpovídá tabulce -2, špatně jsem zpočetl vlny v Kundtově trubici, kvůli tomu i -1 bod v diskuzi.

12. Měření viskozity - Měří se viskozita vody v závislosti na tom, za jak dlouho proteče úzkou trubicí určité množství vody za určité teploty. Poměrně jednoduchá úloha a je i mírně opravovaná. Po opravě 19 bodů, ve výsledcích měření ztráta jeden bod - rozdíl výšky trubic špatně stanoven a chyba je větší, grafy špatně naformátovány - někdy moc hustá osa a u grafu č.2 na ose X použít o jedno desetinné místo míň a míso E změnit jednotky, exponenty u jednotek ručně dopsány. U použité literatury se nepíšou tituly autorů.

14. Teplotní závislost povrchového napětí vody - V baňce se postupně zahřívá voda a opisují se čísla ze stupnice, dokud není dosaženo maximální teploty. Poměrně jednoduchá úloha. 17 bodů - v diskuzi stráta dvou bodů, nejsou uvedeny chyby hodnota a nevedena schoda s tabulkovými hodnotami, u výstelků měření ztráta jeden bod - chybí chyby konstant A, B, C a v grachu chybí chybové úsečky.

16. Brovnův pohyb - Při měření se dá přez obrazovku PC folie a na obrazovce PC se zaznamenává poloha částice s každým pípnutím. Nakonec se výstup vytiskne v praktiku na tiskárně. Zpracování je poměrně rychlé, asi nejjednoduší potokol v praktiku, 19 bodů, 1 bod ztráta u výsledků měření - výsledky ze začátku nepřehledně popsané, měly být uvedeny tabulky pro S^2 a t:2t:3t:4t pro ostatní částce s tím že ostatn částice jsou z výpočtu vyloučeny (vzorek tekl).

19. Pád koule ve vizkózní kapalině - Při měření se v mikroskopu proměří rozměry kuličky a po té se měří její čas pádu v oleji. Ještě před začátkem měření je třeba zjistit, u jakého oleje platí pro větší kuličky Stokesův vzorec (pro malé platí u obou olejů). Zpracování je o něco těžší a dost často to nevychází tak jak to vyjít má. 14 bodů z protokolu, ztráta 1 bodu v teorii - chyba u vzorce č.4 pro měření na piknometru - něco chybí,  3 bodů ve výsledcích měření - chybí tu jedno měření pyknometrem, hustota podivně změřená u času pádu má být chyba, výsledná chyba není systematická a u nadpisu čtvrté tabulky má být ricinový olej, tabulky mají být číslované, 1 bodu v diskuzi - špatné vyadřování a chybí diskuze správnosti Reynoldsova čísla 1 bodu v závěru - není uvedena hustota kuliček.

Praktikum č.2 bylo asi ze všech nejobtížnější. Při měření u většiny úloh je třeba sám si sestavit obvod a nechat si to schválit a pak měřit. 19. Torzní magnetometr je snad nejlenčí úloha na měření i zpracování, další lehké úlohy jsou: 4. Malé odpory, 10. Hallův jev, 2 měření odporu, 11 charakteristiky diod. Napoak nedoporučuji 5. osciloskop - dost tvrdě opravovaná úloha stejně jako 21 Hysterézní smyčky feritů, 6. měření účiníku se také blbě zpracovává a horor na zpracování je 23. solenoid - X tabulek a grafů, dlouhé vzorce, a pozor na průměry/poloměry.

4. Měření malých odporů - Měřil se odpory drátů přes dva můstky. Úloha je poměrně rychle změřená, a zpracování je také jednoduché. Asi sem to ale nějak blbě změřil a tak jsem dostal jen 11 bodů. Změřil jsem to špatně a odtud vyhodnocená veličina ρ, ztráta 6 bodů v měření a od špatných měření ztráta 2 bodů v diskuzi a jednoho bodu v závěru. Jinak je ale protokol jeden z nejlehčíh a není zde moc co zkazit.

5. Osciloskop - po té, co člověk pochopí, jak se ta věc ovládá, tak se měří charakteristika diod osciloskopem. Měření je celkem OK, ale protokol je dost tvrdě opravován. Navíc jsem dlouhou dobu praktika před tím nedělal. Jenom 7 bodů, za všechny semestry nejhorší referát. Z teorie 0 bodů - nejasné formulace, není řečeno, k čemu je co připojené, odmocnina se má psát vzorcem. Z měření 3 body - chybný zápis hodnot, tabulky nemají být dělené na stránky, τ má mít rozměr času, špatné proložení křivky, chybí teoretické proložení. Z diskuze jen jeden bod - špatné formulace vět.

7. Indukčnost a kapacita - Měří se indukčnost cívky a po té kapacita velkého (rozměrově) potočného kondenzátoru, středně těžká úloha. 14 bodů - grafy nemají být proloženy přímkou, špatní foformulace textu. Ztráta 1 bod v diskuzi a 5 bodů v měření.

8. Měření impedance rezonanční metodou - Měří se indukčnost cívek a kapacity kondenzátorů a při jednom měření je použito napětí 120 V a tak hrozí rána od cívky. Středn těžká úloha také. 11 bodů - v teorii ztráta dva body, vzorec č.5 je divně, míra útlumu se neodečítá z grafu, ale y^2 = 0,5, nedostatečné popisy veličin ve vzorcích. V měření ztráta 4 body - závislost 1/ωr^2 je přesná, křivka neprotíná nulu v hodnotě -C0, chybí údaje z regrese směrnice La a chyba je ze směrnice La + abs. členu. V cívce se směr vinutí nemění, jen se změní geometrie úlohy, chyba je moc velká, chybí tabulka pro ω/ωr a I/Ir, v grafu místo Y je I. R má vyjít 23 hohm, a ne jen 3,7.Diskuze ztráta 3 body - Chyba není systematická, chyba regrese velká. V grafu H nemá teoretický průběh - neprokládat křivkou.

9. charakteristiky termistoru - Nejdřív se termistor zaleje kapalným dusíkem a pak se nechá teplota stoupat a ke konci se i přihřejvá, měří se závislost odporu na teplotě, přičemž s teplotu klesá. Při zpracování sem nemohl dát dohromady výsledky tak aby to vyšlo. 16 bodů - V grfu č.1 scýzí křivka, Chybný rozměr Rn a K, Schází schéma zapojení, Chyba se má zapisovat max na dvě platné číslice, R_∞ má být odpor při nekonečné teplotě termisoru. Ztráta 1 bod v diskuzi a 3 body v měření.

10. Hallův jev - malý proud, který protéká polovodiče je odchylován magnetickým polem cívky, přes kterou teče větší proud a měří se odchýlení proudu ve vzorku. Poměrně rychlá úloha a na zpracování jednoduchá. Při měření jsem málem pustil velký proud do vzorku. 14 bodů - ztráta 6 bodů u výsledků měření - chybné vyhodnocení Rh a μ, jinak všechno dobře až na toto.

11. Charakteristika diod - měří se vottameprová charaktristika diod a podle toho se určuje, co je to za typ diody. Na měření i zpracování lehká úloha.  Jeklikož jsem zaponměl na jeden úkol, tak jsem dostal 15 bodů. Ztráta 5 bodů v měření - zapomenutí úkolu, proud I má být v závěrném směru 400 mA, a v propustném směru přímo v 200 mA prokládat přímku.

18. charakteristické jevy v RLC obvodu - počítač proměřuje průběh proudu a napětí v RLC obvodu a hodnoty jsou odčítány z grafu na obrazovce. Celkem nic zváštního v úloze nebylo. 16 bodů, špatně proložený graf č.1. Ztráta 2 body v diskuzi a 2 body v měření.

19. torzní magnetometr - Měří se magnetické pole cívky pomocí magnetu na torzním vlákně, přičemž se odečítá hodnota ze stupnice. Na měření úloha dost rychlá a na zpracování asi nejlehčí úloha z praktika č.2

23. Měření m. pole souosích cívek a solenoidu - Úloha je už od začátku připravená, měří magnetické pole mezi cívkami a uvnitř solenoidu. Měření sice v pohodě, ale zpracování horor - Strašně moc tabulek a grafů, k naměřené i teoretické hodnotě dlouhé vzorce, navíc se dost často stává, že někdo prohodí pojem průměry resp. poloměry solenoidu. U změřených i teoretických hodnot má být uvedena chyba (v mém případě odhadnutá). Prostě nejhorší  úloha, na kterou jsem kdy narazil. 16 bodů - kolísání napětí není systematická chyba, chyby max na dvě platné číslice, určuje se pouze velikost H a ne směr, osa Y v grafu nemá být uprostřed.

Praktikum č.3 už je lepší, než předchozí dvě. Nedoporučuji úlohu č.6, na kterou každej nadával, nepoť zpracování trvá někdy i dva dny. Je to snad nejhorší úloha za celá praktka. Poměrmě tvrdě opravovaná je i úloha č.15. Dále úlohy č.9 a č.10 na index lomu, které opravuje Tomáš Ostatnický, a to dost tvrdě a navíc má zbírku teworetických úvodů. Asi nejlehčí úloha je 20. Michelsonův interferometer, kde je asi nejkratší protokol ze všech praktik. Úloha č.17 je také jednoduchá na měření i zpracování. Úloha 19 - Jaminův interferometr je rychle změřená, i když je měření složitější a zpracování je taky rychlé. Poměrně jednoduché jsou i úlohy č.4 a č.5.

2. Měření prametrů zobrazovacích soustav - Proměřují se ohniskové vzdálenosti tenké a tlusté čočky, poloměr křivosti a pod. Měří se vzádu v kabince za černým závěsem. Měření  zpracování netrvalo nijak dlouho. 18 bodů (3-9-3-2-1), špatně použitý pojem systematická chyba (místo nepřesnost přístroje), v první tabulce dole sloupec f2 podivně malé hodnoty, špatné zaorcouhlení f1;2 - moc číslicv druhé tabulce sloupec s nahoře - hodnoty mají být větší nebo menšía hodnoty K vyšli řádově jinak (má to být okolo 20), v diskuzi jeden bod dolů - asi že jsem nedoostřil dalekohled.

3. Mřížový spektrometr - Nejdřív je potřeba spektrometr seřídit, a pak se proměřují spektrální čáry rtuťové výbojky a sodíkového dupletu. Úloha poměrně lehká. 15 bodů (3-7-3-1-1) - bohužel nejmíň - nespočteny relativní chyby výsledků, u druhého řádu většinou de rozlišit sodíkový duplet, ale já to tam nějak neviděl. Chyby nejsou systematické (to je něco jiného), špatně jsem zaokrouhlil rozlišení mřížky, co mi vyšlo. Odhadnutá rozlišovací schopnost 3000 se opravující nelíbila, a v diskuzi chyba pro experimentální jištění 40% taky ne. Kvůli relativním chybám které jsem tam neměl mám i o 1 bod méně v závěru. Faktem je že opravující dost šetřila komentáři k protokolu a i ostatní z toho měli míň bodů než průměrně mají.

4. Měření fotometrického diagramu - Měří se svítivost žárovky pod různým úhlem vertikálně a horizontálně a výsledky se zpracovávají do polárního grafu. Také se měří úhlová závislost svítivosti u plošného zdroje a určuje se jeho jas. Jedna z lehčíh úloh. 18 bodů (3-7-5-2-1). U tabulky č.3 se mělo uvést zda je horizontální průběh ve vertkální rovině, ve výsledcích uváděno moc číslic. U polárního rafu chybí popis os a lineární fit má procházet bodem [0;0].

5. Charakteristky optoelektronických součástek - měření podobné jako v praktiku č.2, nejdříve se zapojí obvod a pak se zapisujou hodnoty proudu a napětí v závislosti na osvětlení. Také spíš lehčí úloha. 17 bodů (3-7-4-2-1). Špatné určení zelené diody, měl jsem proměřit charakteristiku pro malé proudy a určit lineární závislost. Chybně uvedeno složení materiálu diod. Není vyhodnocen zisk fototranzistoru. Chakteristiky fototranzistoru mají být v jednom grafu. Překročil jsem (což je nejspíš špatně kolektorovou ztrátu P = 0,5 mW)

13. Vlastnosti rentgenového záření - Měří se spektrum rentgenky a jako monchromátor je použit krystal LiF. Kolem krystalu se pak natáčí GM detektor pod různým úhlem, který změří počet částic za 40 s. Jedna z nejjednoduších úloh v praktiku, zpracování jsem měl za chvilku. 18 bodů (2-10-3-2-1) - Špatně napsané slovo Poisson, Ampermetr je třídy přesnosti 1,5 a ne 3, chyba není jen systematická ale i náhodná - diskuze.

17. Měření absorpce světla - měří se, kolik světla projde materiálem při různé tloušťe a různých vlnových délkách. Je možné měřit buď průtok světla roztoky různé koncentrace a průchod světla přes barevná skla. Opět docela jednoduchá úloha a 20 bodů (3-10-4-2-1) za ní. Akorát v grafu by bylo lepší vynést logaritmus intenzity a dát linerání fit. Jinak se tu nedá moc co zkazit.

18. Měření rychlosti částic dopplerovskou metodou - Pomocí dopplerovského signálu se měří rychlost částic ve vířící vodě. Částice projde přez laserový paprsek a počítač zaznamenává průběh intenzity světla. Na konci se pak dělá histogram rozdělení rychlostí proložený normálním rozdělením. 18 bodů (3-9-3-2-1). Chybí vysvětlení lomu na stěnách kyvety, nedostatečně vysvětlené efekty střední hodnota Vx a další veličina (už nevím jaká) není totéž.

19. Měření indexu lomu vzduchu Jaminovým interferometrem - V Jaminově interferometru se nejdříve vyčerpá vzduch a pak se pomalu připouští kohoutem až na normální tlak a sleduje se posun interferenčních proužků. Celé se to opakuje tak 3x - 4x. Plynulé připuštění vzduchu a sledování interferenčních proužků je poměrně složité, ale je to asi nejkratší úloha za celé praktikum a zpracování je taky rychlé. 18 bodů (3-9-4-2-0). U seznamu literatury má být uveden přímo papírový zdroj a ne jen internet, a chtělo to uvést průměrnou konstantu A ze všech 3 měření.

20. Stavba Michelsonoa interferometru a ověření jeho funkce - Nejdřív se na optické stolici sestaví Michelsonův niterferometr a pak se pozorují interferenční proužky v závislosti na pootočení, nebo průchodu různým prostředím. Při měření je třeba dávat pozor, aby se někdo nekolukl do odraženého laserového paprsku, neboť použitý laser je dost silný.Protokol je jeden z nejlehčích za všechny praktika. 19 (3-9-4-2-1) bodů po opravě - špatné zaokrouhlení vůči chybě, oddělení hodnoty a jednotky na 2 řádky, podle (3) se počítá zvětšení z ohniskových délek a ne z průměru svazků, chyby jsou předmětem diskuze, ne závěru.

Před opravou - pletení významů proměnných ve vzorcích, nejasné postupy výpočtu, chybné vysvětlení pozorovaných jevů, chyběl způsob zpracování chyb, v závěru moc údajů, neúplný seznam literatury, v diskuzi - co udělat aby se to zlepšilo

23. Studium polarizace světla - Měří se průchod světla polarizátorem v závislosti na úhlu natocění a také polarizaci odrazem, nebo rozptilem, či průchod světla přes fázové destičky. Dostal jsem za to 15 bodů, což je ale nejmíň z třetího praktika. 16 bodů (2-8-3-2-1). U první tabulky pro úhel 0 hodnota není, u ozorování rozptylu světla v mléce nedostatečný popis, v Excelu proložit body hladkou křivkou je chyba , v diskuzi nejspíš něco chybělo a také překlepy při psaní °, u literatury chybí vydavatel.

V posledním praktiku č. 4 se měří tři úkoly na Troji a tři úlohy na Karlově a další tři úlohy libovolně. Na troji se většinou nastaví aparatura a pak se řádově stovky sekund čeká, a po chvilce znova. Na Karlově je praktikum podobné jako optika. Nedoporučuji úlohu č.11 - Stern gerlachův experiment, zpracování tam trvá i přes 10 hodin, nejsíš nejtěžší úloha v praktiku. U úlohy č.2 - Bublinová komora je zpracování také těžké a podivně to vychází. Podivně opravovaná je úloha č.5 - spektroskopie záření alfa. A na dlouho je i úloha A0 - studium spekter gama záření polovodičovým spektrometrem. Naopak nejkratší úloha na zpracování je úloha č. 12 - Milikanův pokus, dále úloha č.7 - anihalace elektron/pozitron, která jednoduchá na měření i na zpracování a podobně úloha č.8 - absopce beta záření, a č.3 - detekce prvků rentgenůvým zářením. U úlohy č.1 - Bublinová komora bublinová komora je měření dlouhé a dost těžké, ale zpracování je rychlé stejně tak jako úloha č.6 - Hadronový kalorimetr. Body a komentáře k protokolům z praktika IV jsou zatím na Karlově, nejméně bodů je 15 za bublinovou komoru a 16 za Geige Muller detektor.

1. Relativistické jaderné interakce - Experiment se dělal kdisi v Rusku a v praktiku mají nafocené dráhy částic při relativistických srážkách. Podle hybnosti, ionizace, doby letu, zákonů zachování náboje a barionového čísla se určuje co je to za částice. Křivítkem se měří poloměry drah a určují hybnosti. Měření je sice poměrně obtížné, a je těžké pochopit zadání, ale zpracování už je docela lehké. Při hledání interakcí mají být nalezeny 4 případy srážky a popsány vyletující částice. Dostal jsem 15 bodů (2 6 5 1 1), v teorii ztráta jeden bod, a chyba je že var se rozšíří do celé komory. Tlak v komoře stoupne a var se zastaví. Dále u reakce 6 místo Pi0 má být částice V co se rozpadá na p+ a pi-. U měření ztráta 3 body, na první stránce - nenašel jsem všechny druhy sekundárních interakcí (chybí p), u první reakce má být pi- + p -> pi+ + pi- + V(2 tam není) + n + pi0, u čtvrté sekundární reakce je nalevo něco jiného než V. Dále u popisu snímku č. 779 mi napsal k reakci připomínku "ZZBČ" - zákon zachování barionového čísla mi tam nesedí. U reakce na snímku 843 mi napsal připomínky: "anti mí- (mion) +C" a taky "p+ + ...". V závěru ztráta 1 bod, má být místo mlžné komora bublinová a formulace "sekundární interakce neutrální částice" se opravujícímu nelíbila.

3. Detekce prvků pomocí rentgenového záření - Pokud vybuzený elektron přejde v obalu atomu do nižší slupky, vyzáří rentgenové záření, a podle toho se dá určit prvek. V praktiku se dá vzorek blízko gama zářiče který budí elektrony a elektrony deexcitujou a detektor zaznamenává záření. Vždy se dá měřit vzorek a pak se tak 10 minut počká, výsledek se vytiskne jehličkovou tiskárnou a prvek se najde v tabulce. Je tam i jedna slitina kde se určuje zastoupení. Úloha je poměrně jednoduchá na měření i zpracování. Dostal jse, 16 bodů (2 7 5 1 1), u teorie ztráta 1 bod ale bez komentáře opravujícího, u měření ztráta 2 body, chybí shrnutí výsledků do tabulky, a také chybí graf. V závěru ztráta 1 bod.

7. Anihalace - okolo zářiče se dávají 2 detektory které zaznamenávají současný impuls na obě strany a měří se počet událostí v závislosti natočení detektorů vůči sobě a v grafu se pa určí pološířka. Vždy se nastaví úhel a chvilku se počká. Na měření snad nejednoduší úloha a na zpracování jedna z nejlehčích. Dostal jsem 19 bodů, ztráta 1 bod v závěru, komentář opravujícího není.

8. Absorpce beta záření - Mezi beta zářič a detektor se dá určitá tloušťka stínění a pak se opět chvilku počká než bude 1000 impulzů přičemž doba se pořád prodlužuje a nakonec se změří pozadí s použitím olověné desky jako stínění. Při zpracování se dá v originu fitovat funkcí s dvěma exponencialama (vzorec 1) a origin vyhodí téměř všechny veličiny které hledáme i s chybou statistickou. Horší bylo spočítat dolet elektronů ale nakonec jsem našel jak. Použije se vzorec 5. Na měření tedy jednoduchá úloha a na zpracování taky. O tom svědčí i to že jsem dostal plných 20 bodů (3 9 5 2 1), chybu žádnou opravující nenapsal.

9. Fotoelektrický jev - Proměřují se voltamperové charakteristiky dvou elektronek a má se zjistit, která z nich je vakuová (GKV) a ve které je plyn (GKE), u té z plynem při vyšším napětí stále roste proud. Na té vakuové GKV se pak dál měří v závěrném směru a odtud se pak určuje Planckova konstanta. Moc jsem nerozmněl tomu jak a z počátku jsem to určil špatně. Kupodivu úloha opět patří k lehčím. Po opravě 20 bodů (3-10-4-2-1), byly tam jen pravopisné chyby a místo nasyceného napětí mam uvést napětí kritické. Před opravou: jen 2-5-1-1-1 bodů, v teorii hodně překlepů a nelogické řazení vztahů, při měření opět pojem nasycené napětí místo kritické, v grafech není vidět jak byly určeny hodnoty U0, které v tabulce č.4 neodpovídají I = I(U) v grafech 3-7, ale hlavně bylo špatné přiřazení U0 a příslušné vlnové délky a tak je gaf č.8 divný protože U0(vln. délky je klesající) to je špatně ale po opravě OK.

12. Milikanův pokus - sledují se kapičky oleje s určitým násobkem elementárního náboje které se určí podle rychlosti pádu v elektrickém poli při přepínání polarity a z naměřených dat se pak určí elementární elektrický náboj. Sledovat kapku oleje v dalekohledu a udržet kapku mezi ryskami je dost těžké, ale dá se to. Hodnota náboje elektronu vychází bez použití korekcí vyšší ale i po použítí korekcí to bylo okolo 1,9 (nejspíš špatně naměřený). Výpočty jsou sice složité ale vše vyhodnotí počítač v praktiku a tak se jedná na zpracování o nejjednoduší úlohu v praktiku 4 (druhá nejjednoduší je asi úloha 7). 17 bodů (2-9-3-2-1) ztráta teorie 1 bod a 2 body v diskuzi, v teorii u vztahu 7 má být eta místo r a u vztahu 10 korekce místo korelace jako u vztahu 13 kde má tak být exp(2/3) místo (3/2). U měření pak zase korekce místo korelace, divný pojem délka dráhy kapičky, v diskuzi překlepy a otázka opravujícího - "Jste si naprosto jist těmito hodnotami?", v grafu pro zvýšení přehlednosti vyznačit násobky náboje nebo přiřazení bodů mělo být.

14. Geiger Mullerův detektor - Při měření se zapne čítač a pak se čeká (a to i dlouhé minuty), měření je tedy maximálně jednoduché. Zpracování je už horší, data se ftujou gausovo a poissonovo rozdělením. Origin normální (Gausovo) rozděleí umí ale Poissonovo už ne. Tak jsem hodnotu mí a sigma pro poissonovo rozdělení našel metodou poku omyl, jinak se mi to nepodařilo (Poisson vzorec 6 a Gauss vzorec 7). Statistická chyba závisí jakožto 1/odmocnina z počtu impulsů podle vzorce 8. V diskuzi jsem uvedl žě mrtvá dobaa detektoru měřená neovlivní ale při vysoké aktivitě (tak nad 50 impulsů za sekundu) už je chyba několik procent, po opravě 16 (3-7- 3- 2-1) bodů, ztráta 3 bodů v měření a 1 bod v diskuzi, před opravou 14 bodů se ztráto 5 bodů v měření a 1 bod v diskuzi. V teorii - píše se Poissonovo rozdělení, n má být ve vzorcích 6, 7, 9 velké N, sigma na druhou je mi. při měřená jsem u S dal v hodnotě i chybě moc desetinných míst, u času T1 a T je chyba statistická jen 0,03 a 0,04, v tabulce nejasně započteno pozadí a potřebná doba má být cca 446 a 2125 sekund. V diskuzi S má být dle předchozí strany 7,6%, při n okolo 220 je třeba uvažovat opravu o mrtvou dobu která je okolo 0,6 ms, opravující nechápal věty delší dobu počítač měřit neumí a že bych musel delší dobu měřit pozadí pro měření mrtvé doby. V závěru mají být uvedeny časy t1 a t2, u T1 a T (má to být asi tau) jsou chyby 0,03 a 0,04 ms.Graf - nevyneseny chyby ěření a grafy některé jsem neproložil nebo divně proložil.Po opravě grafy neproloženy či blbě proloženy, nezakresleny chyby, v měření jsem pak místo tau1 a tau napsat t1 a t, chyby už dobře, v diskuzi neuvedeno proč se Pisonovo rozdělení nepodařilo nafitovat a co to je kvalitní detektor uvést.

15. Atomová emisní spektra - V dalekohledu se hledají spektrální čáry. Nejdřív se okalibruje stupnice pomocí spektra rtuťové výbojky - na naměřená data se použije polynom 5. stupně. Stat. chyby jednotlivých členů budou velké ale celkem to bude vycházet. A pak už se měří spektrální čáry na jednotlivých výbojkách. Některé spektrální čáry jsou daleko nebo nejsou vidět a manipulace je trochu obtížnější. Zpracování neni těžké, akorát se sepíšou naměřené čáry. 18 bodů (3-7-5-2-1), ztráta jen u měření 2 body - není srovnání naměřených čar He s tabelovými v tabulce č.4 a u Ne je přiřazení čar špatné - tabulka č.3. Překlep šířka štěrbiny 0,21 nm je blbě :.), v diskuzi místo našteloval radši pojem nastavil a taky překlepy různě v protokolu.

17. Zeenanův jev - Měří se rozštěpení spektrálních čar v magnetickém poli. Ze rtuťové výbojky se vyčlení červené světlo a pak se sleduje rozšťěpení interferenčních pruhů v závislosti na intenzitě magnetického pole. Červené pruhy jsou ale velmi slabé a v dalekohledu není skoro nic vidět a je těžké chytnout danou intenzitu rozštěpení. To samé se sleduje při polarizaci světla. Pro měření se používá červená barva protože přo kratších vlnových délkách jsou interferenční pruhy ještě víc rozmazaní i když o trochu silnější. Zpracování není moc těžké. 17 je i bodů (3-7-5-1-1), ztráta 2 bodů u měření (u nafitování grafu rovnicí absolutní člen nený význam, jestli byly prostřední čára ve směru mag. pole, v grafech chybí legenda. 1 bod v závěru ztráta.